40. Azyl a postavení uprchlíků

uprchlíci opustili území svého státu za mimořádných okolností a nemohou nebo se nechtějí vrátit zpět (zejména válka nebo občanská válka)

Úmluva o postavení uprchlíků (1951) – uprchlíci jsou osoby, které mají oprávněné obavy před pronásledováním z důvodů rasových, náboženských, národnostních, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro politické přesvědčení

nalézají se mimo svůj stát, nemohou nebo nechtějí z důvodu této obavy využít ochrany této země, nebo se jedná o osoby bez příslušnosti mimo území obvyklého pobytu

o postavení uprchlíka žádají osoby po překročení státní hranice – uprchlík nesmí být odmítnut, pokud by to ohrozilo jeho život nebo svobodu

postavení uprchlíka se nepřizná osobě, pokud spáchala zločin proti míru, válečný zločin nebo zločin proti lidskosti, dalším důvodem nepolitický trestný čin, zavinění činu v rozporu s cíli a zásadami OSN

ztráta postavení uprchlíka – dobrovolné využití ochrany státu, jehož mají příslušnost, zisk nové státní příslušnosti a požívání jeho ochrany

práva podle cizineckých režimů, národní režim v otázce náboženských, uměleckých práv, průmyslového vlastnictví, přístupu k soudům, přídělu potravin, základnímu vzdělání, veřejné podpory, pracovních podmínek, sociálního zabezpečení a daní

při výkonu shromažďovacího práva a práva na zaměstnání – stejné postavení jako cizinci, stejně tak nabývání movitého a nemovitého majetku, výkon svobodných povolání, ubytování, vzdělání a svoboda pobytu

nelze vyhostit uprchlíka, který se zákonně nachází na území státu – výjimka státní bezpečnost, veřejný pořádek, pouze zákonnou cestou

nelze vyhostit na hranice zemí, kde je ohrožen jeho život nebo svoboda kvůli pronásledování (ochrana LP)

k zajištění provádění a dodržování Úmluvy – Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky
podléhá VS a Hospodářské a sociální radě, 3 roky funkční období, sídlí v Ženevě
možnost uprchlíků se na něj obrátit se žádostí o pomoc

smluvní státy se zavazují s ním spolupracovat a informovat ho o situaci uprchlíků, provádění Úmluvy, zákonech a jiných předpisech ve vztahu k uprchlíkům

právo územního (politického) azylu
právo státu jakožto územního suveréna poskytovat stíhanému cizímu občanovi vstup a pobyt na svém státním území

pronásledující stát povinen udělení azylu strpět a nepokládat je za nevlídný akt
ochrana poskytované osobě má přednost před diplomatickou ochranou domovského státu
právo azylu vyplývá z obecného obyčejového MP

nesmí být poskytnut osobám, které se dopustily zločinů proti míru, lidskosti...
poprvé vyhlášeno ve Všeobecné deklaraci lidských práv (1948)

podrobněji v Deklaraci o územním azylu (1967) – doporučení řídit se při udělování určitými pravidly, povinnost respektovat azyl, azylantům státy nesmí dovolit činnost v rozporu s cíli a zásadami OSN

pokud stát udělil azyl, musí vpustit daného cizince na své území a nevydat ho stíhajícímu státu
nevylučuje, aby ho podrobil případným omezením (př. místo pobytu)

stát poskytující azyl nese MP odpovědnost za danou osobu, pokud by poškozovala zájmy stíhajícího nebo třetího státu

právní úprava územního azylu se od postavení uprchlíků liší: právní režim uprchlíků založen na základě M smlouvy, územní azyl obyčejový institut obecného MP a jeho podstatou je právní status azylové osoby a ochrana proti vydání – silnější právní titul (právní jistota, rozsah poskytovaných práv)

39. Postavení osob bez státní příslušnosti

bezdomovec (apatrida, apolita) – není občanem žádného státu podle jejich VP, není pod diplomatickou ochranou

vzniká v důsledku nejednotné MP úpravy nabývání státního občanství – různá VP úprava
děti bezdomovců narozené ve státě, kde je uznávána zásada ius sanquinis
osoby které měly státní občanství ale později je ztratily, aniž získaly jiné
nepříznivé postavení zčásti odstraňuje Úmluva o postavení osob bez státního občanství (1954) - smluvní strany se zavázaly poskytovat podobné postavení jako uprchlíci (bez práva sdružovacího a na zaměstnání) – také má být zajištěn minimální cizinecký standard
Úmluva o snížení bezdomovectví (1961) – smluvní stát udělí občanství osobě narozené na jeho území, která by jinak byla bezdomovcem

občanství uděleno při narození ex lege, na žádost dotyčné osoby příslušnému orgánu, a to způsobem upraveným VP – žádost nelze zamítnout

na děti nalezené na území státu se hledí jako by se na tomto území narodily občanům státu
narození na lodi nebo v letadle – jako na území státu vlajky

smluvní stát udělí občanství i osobě, která se narodila mimo území státu, a která by byla bezdomovcem, pokud jeden rodičů měl v době narození občanství státu (týká se států se zásadou ius soli)

osoby, které by se staly bezdomovci, v souvislosti s přechodu státního území, získá občanství nabyvatele

38. Diplomatická ochrana (případ Barcelona Traction z r.1970)

poruší-li stát pobytu v poměru k cizinci povinnosti z MP (obecné i partikulární) může domovský stát převzít nárok svého občana na odčinění újmy a uplatňovat ho jako svůj vlastní
obsahem nároku je původní nárok poškozené osoby

spor mezi cizincem a státem přechází okamžikem převzetí z VP do MP – mezistátní spor
porušení MP se často jeví i jako porušení VP – diplomatické ochrany lze uplatnit až když se nemohl cizinec domoci svých práv V opravnými prostředky

subjektem diplomatické ochrany – jedině státní příslušník, především fyzická osoba, diplomatická ochrana může převzít jen stát, který prokáže existenci opravdového vztahu
subjektem diplomatické ochrany může být i právnická osoba (státní příslušnost právnické osoby) – užší vztah (sídlo na území státu, právnická osoba zřízená podle právního řádu státu, příslušníci státu vykonávají rozhodující vliv v právnické osoby)

právní poměr mezi poškozeným cizincem a státem příslušným k výkonu diplomatické ochrany je poměrem VP – domovský stát nemá proto podle MP povinnost, ale právo poskytovat diplomatickou ochranu – povinnost chránit občany v cizině může být dána pouze VP
rozvoj MP ochrany LP – přesto diplomatická ochrana stále význam, zejména ke státům, kteří je nedodržují

zabývá se jím Komise pro MP jako jedním s témat kodifikace a progresivního rozvoje – návrh možnosti rozšířit diplomatickou ochranu na osoby bez příslušnosti nebo uprchlíky, kteří mají obvyklé nebo právní bydliště na území státu

snaha omezit přísné vykládání požadavku skutečného pouta – z důvodu globalizace (příslušnost v době vzniku škody a v době oficiální žádosti)

ochrana právnických osob – podle příslušnosti (místo utvoření, sídlo, sídlo vedení, nějaké podobné spojení) – nepožaduje se skutečné pouto

akcionáři – pouze přímá škoda, ne škoda prostřednictvím právnické osoby

případ: rozsudek MSD ve věci Barcelona Traction – vznik v r. 1910 v Torontu, zde také úřední sídlo, zřídili několik dceřiných společností ve Španělsku, kapitálově ovládané belgickými energickými společnostmi před válkou

Belgie přičítala Španělsku, že měnovou intervencí připravilo akcionáře o zisky, že společnosti B.T. byla znemožněna soudní ochrana, a že byla na žádost pouhých 3 španělských akcionářů na ní uvalen konkurz

Španělsko odmítlo opodstatněnost diplomatické ochrany Belgie, protože B.T. je kanadská společnost a kapitálová kontrola není dostatečným titulem, tím by byla až smlouva o ochraně investic mezi Španělskem a Belgii

soud vyhověl Španělsku, protože Kanada několikrát intervenovala ve prospěch B. T., prokázala i vůli poskytnout diplomatickou ochranu – kapitálový princip se uplatňuje pouze subsidiárně (pokud by se Kanada nestarala)

co se týče škody vzniklou akcionářům měnovými intervencemi – soud rozhodl, že přijetím zahraniční investice se stát automaticky nestává garantem, a že každé zahraniční investice jsou spojeny s určitou mírou rizika

37. Právní postavení cizinců

zásadně podléhá VP úpravě – musí respektovat obecně platné zásady cizineckého MP a závazky z partikulárních smluv

dlouho se nedařilo kodifikovat – až 1985 Deklarace o LP jednotlivců, kteří nejsou státními občany země v níž žijí (VS OSN - pouze charakter doporučení) – mají respektovat právní řád státu, kde se nacházejí, základní LP, právo kdykoliv se spojit s konzulátem nebo diplomatickou misí státu, jehož je občanem

zásadní volnost státu v připuštění cizince na své území – omezena jen obecnou povinností k M spolupráci – zásada předběžného schvalování – vízem opravňuje cizince ke krátkodobému pobytu, stát může požadovat, aby měl cizinec cestovní pas (osobní údaje, státní občanství)

zvýhodněné podmínky na základě M smlouvy (omezují nebo ruší vízovou nebo i pasovou povinnost)

práva a povinnosti cizinců
cizinec podřízen suverénní moci státu – výkon modifikován tím, že je vázán k domovskému státu (závazek státního občanství, věrnosti)
dlouhodobý vývoj od minimálního standardu základních práv až téměř k asimilaci s právním postavením občanů

minimální cizinecký standard – stát je povinen respektovat cizince jakožto lidskou osobnost – musí ho ochraňovat preventivně i represivně před útoky na život, zdraví, svobodu, majetek a čest, cizinec – způsobilý subjekt všech obvyklých práv a závazků (ale ne např. k nemovitosti)
přístup k soudům a úřadům: právo vystupovat před soudem jako strana, na zastoupení, na obhajobu, aplikovat VP bez diskriminace, za všech okolností s ním musí být nakládáno lidsky
nesmí vyžadovat vojenskou službu, ale může vyžadovat službu ve veřejném zájmu
nesmí být nucen k činnosti směřující proti jeho domovskému státu
nemá politická práva (ani právo sdružovací a shromažďovací) ani práva v souvislosti s výkonem povolání

další práva založena na partikulárních dohodách – požadavek reciprocity
několik typů cizineckých režimů:
- zvláštní režim – stát upravuje postavení cizinců svým VP, musí respektovat jen minimální standard – mohou být znevýhodnění nebo naopak zvýhodněni
- režim nejvyšších výhod – smluvní strany povinny poskytovat navzájem svým příslušníkům nejvyšší míru práv, která poskytují na svém území příslušníkům třetích států
- národní režim – stejné postavení jako vlastní občané (nikdy neznamená úplnou asimilaci) (v zásadě ČR)

odchod a vyhoštění
stát nemá právo bránit cizinci v odchodu z jeho státního území (může předepsat zvláštní řízení – např. výjezdní vízum)

z konkrétních a oprávněných důvodů dočasně zadržet (provedení trestního řízení, odpykání uloženého trestu, neplacení daní...)

může cizinci také zakázat pobyt – v případě že výzvy k odchodu neuposlechne, může ho odsunout ze svého území donucovací cestou (vykázání, vyhoštění) – důvody: ohrožování bezpečnosti státu, činnosti proti jiným státům, neoprávněný pobyt nebo i nedostatek existenčních prostředků
nelze vyhostit svévolně

36. Mezinárodní úprava státní příslušnosti právnických osob

státní příslušnost právnických osob – pro účely diplomatické ochrany ze strany domovského státu rozhodný trvalý právní vztah analogický vztahu státoobčanskému
podobně jako v oblasti státního občanství státní příslušnost právnických osop věcí VP – z hlediska MP není rozdíl mezi osobami MPV nebo MPS

relevantní jen ta státní příslušnost splňující požadavek faktického pouta:
- místo inkorporace právnické osoby – stát podle jehož VP společnost vznikla a byla zapsána do firemního rejstříku
- stát právního sídla právnické osoby – místo uvedené ve stanovách (statutu)
- subsidiárně rozhodný aspekt převládajícího kapitálového zájmu – podle množství akcionářů v dané zemi – rozhodující vliv – diplomatická ochrana akcionářů (investic v cizině) – nejčastěji se uplatňuje v době válečných konfliktů ke stanovení majetku nepřítele

mimo válečný stav – rozsudek MSD ve věci Barcelona Traction – vznik v r. 1910 v Torontu, zde také úřední sídlo, zřídili několik dceřiných společností ve Španělsku, kapitálově ovládané belgickými energickými společnostmi před válkou Belgie přičítala Španělsku, že měnovou intervencí připravilo akcionáře o zisky, že společnosti B.T. byla znemožněna soudní ochrana, a že byla na žádost pouhých 3 španělských akcionářů na ní uvalen konkurz Španělsko odmítlo opodstatněnost diplomatické ochrany Belgie, protože B.T. je kanadská společnost a kapitálová kontrola není dostatečným titulem, tím by byla až smlouva o ochraně investic mezi Španělskem a Belgii soud vyhověl Španělsku, protože Kanada několikrát intervenovala ve prospěch B. T., prokázala i vůli poskytnout diplomatickou ochranu – kapitálový princip se uplatňuje pouze subsidiárně (pokud by se Kanada nestarala) co se týče škody vzniklou akcionářům měnovými intervencemi – soud rozhodl, že přijetím zahraniční investice se stát automaticky nestává garantem, a že každé zahraniční investice jsou spojeny s určitou mírou rizika