Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

25. Okolnosti vylučující protiprávnost

protiprávní chování státu vyvolává ex lege jeho M odpovědnost – existují okolnosti, které mohou výskyt protiprávnosti vyloučit
důkazní břemeno leží na státu, který se okolnosti dovolává
tyto okolnosti ale a priori nevylučují právo státu na odškodnění hmotných ztrát
žádnou z okolností nelze zdůvodnit porušování kogentních norem (nelze na genocidním reagovat stejně protiopatřením)

• přivolení postiženého státu – striktní podmínky: platné podle MP (neplatné např. svolení s porušením kogentní normy), jednoznačně prokázáno, skutečně vyjádřeno (MP nepřipouští domněnku přivolení), musí být přičitatelné státu podle MP, udělen dříve, než k chování došlo

• výkon sebeobrany (legitimní obrany) – defenzivní použití síly státem v odpověď na ozbrojený útok jiného státu, sebeobrana – přirozené právo

• protiopatření (sankce) – opatření postiženého státu v odpověď na předchozí porušení pravidla MP jiným státem – směřuje k ukončení M protiprávního chování, příp. k odčinění újmy, sankce jsou výkonem práva, pokud se uplatňují za podmínek stanovených MP

• vyšší moc (vis maior) a nahodilost – chování musí být vyvoláno neodvratitelnou vyšší mocí nebo nepředvídanou vnější událostí, která se vymyká jeho vlivu, musí se vnucovat takovou intenzitou, že státu objektivně znemožní chovat se v souladu s MP

• tíseň – předpokládá, že státní orgán sám rozhodne, že se nebude chovat podle MP – není protiprávní pokud v situaci krajního nebezpečí, v níž nemůže pro svou záchranu a pro záchranu svěřených osob učinit nic jiného (vniknutí do cizího vzdušného prostoru z důvodu nouzového přistání)

• stav (krajní) nouze (nejvíce zpochybňována pro existující riziko zneužití v praxi) – má být prostředkem k ochraně podstatného zájmu státu (subjektivní a politicky zabarvená kategorie) – řada podmínek: jediný prostředek k ochraně vitálního zájmu, který byl vystaven vážnému a bezprostřednímu nebezpečí, pokud neohrozil podstatný zájem postiženého státu
nelze se jej dovolávat, pokud stát k jeho existenci sám přispěl, a také pokud MP závazek jeho relevanci výslovně nebo implicitně vylučuje
k vyloučení protiprávnosti musí být kumulativně splněny všechny podmínky a o splnění nesmí rozhodnout pouze stát, který se ho dovolává (dnes takovým zájmem např. OŽP - - zničení poškozeného tankeru plujícího pod vlajkou jiného státu)

24. Obsah, formy a stupně odpovědnosti (rozsudek Stálého dvora mezinárodní spravedlnosti z r.1928 v případu Chorzowské továrny)

existence škody není nezbytným předpokladem M odpovědnosti – nelze její obsah redukovat pouze na povinnost odčinit škodu
- porušení závazku nezbavuje odpovědný stát povinnosti splnit závazek, který porušil (pokud předmět závazku nezanikl)
- povinnost ukončit protiprávní chování pokračujícího charakteru
- povinnost poskytnou ujištění a záruky, že se M protiprávní chování nebude opakovat
- reparace povinnost odčinit škodu způsobenou M protiprávním chováním tendence včlenit do širší povinnosti nést následky protiprávního chování, případně i strpět sankce – dosud se neustálilo – orientuje se na následky protiprávního chování
- restituce – uvedení do původního stavu viz Chorzówská továrna – MP ukládá povinnost restituovat všude tam, kde je to možné (výjimka – materiální nemožnost, případ neúměrného zatížení státu – princip spravedlivosti a rozumnosti)
- kompenzace – odškodnění výplatou odpovídající peněžní částky, příp. poskytnutím zboží nebo služeb – ve výši skutečné škody (damnum emergens) + reálně očekávaného ušlého zisku (lucrum cessans)
- satisfakce – přiměřené morální povaze škod: vyjádřením lítostí nebo omluvy, symbolickým aktem (vzdání pocty vlajce), potrestáním konkrétních pachatelů, ubezpečením ze strany odpovědného státu, že v budoucnosti k takovému chováni nedojde, prostým prohlášením protiprávnosti sporného chování M soudcem nebo arbitrem
často dochází ke kombinaci
povinnost reparovat vzniká spolu s M odpovědností v okamžiku M protiprávního jednání (ex lege)

odpovědnost za M zločin a M delikt
M zločin – M protiprávní chování, kterým stát poruší M závazek tak zásadní povahy pro ochranu základních zájmů MS, že je toto společenství jako celek pokládá za zločin
do značné míry korespondují s okruhem uznávaných kogentních pravidel – ne všechny, některé jen povinnost reparace
M delikt – negativní vymezení – každý M protiprávní čin, který není M zločin
Komise od označení zločin nakonec ustoupila (navozuje myšlenku trestní odpovědnosti státu) – konečné znění: určitá závažná (hrubé, soustavné) porušení kogentních norem MP vyvolávají zvláštní právní následky

právní následky M zločinů:
- povinnost států spolupracovat s cílem ukončit porušování
- žádný stát nesmí uznat situaci, kterou takové porušení vytvořilo
- žádný stát nesmí poskytnout pomoc či podporu směřují k pokračování situace s vědomím, že napomáhá porušování MP
- aktivně legitimovány v odpovědnostním vztahu všechny státy MS
- vzhledem ke kogentnosti primární normy – i odpovědnostní povinnost je kogentní (ujednání o nerealizaci odpovědnosti za M zločin – dohoda v rozporu s kogentní normou)
- nestačí jen reparace vůči přímé oběti, třeba i vůči třetím státům (ty mohou odškodnění poškozeného státu považovat za dostatečnou satisfakci)
- určité důsledky mají sankční povahu

případ: Chorzówská továrna - reparace musí vždy, kdy je to možné, odstranit všechny následky protiprávního činu obnovit stav, který by se vší pravděpodobností existoval, kdyby k takovému činu nedošlo, pokud nelze provést restituci, přistoupí se ke kompenzaci (skutečná hodnota a ušlý zisk), případně ještě satisfakce (zadostiučinění)

23. Mezinárodní odpovědnost států (rozsudek MSD z roku 1980 ve věci diplomatického a konzulárního personálu USA)

MP – nemá ani legislativní ani výkonnou centrální moc – musí spoléhat na vůli svých subjektů plnit své závazky dobrovolně
institut M odpovědnosti – soubor norem, které upravují právní následky M protiprávního chování – ukládají delikventu k původní povinnosti, kterou porušil (primární pravidlo) dodatečné závazky (sekundární) – závazek akcesorický – funkce nepřímého donucení
rozvoj obyčejových pravidel – 19.st. – v souvislosti s rozvojem tzv. minimálního cizineckého standardu a diplomatické ochrany (z VP závazku MP závazek)
překonané tradiční pojetí M odpovědnosti – základní rysy:
- jen odpovědnost za škody způsobené cizincům (ne jiné oblasti)
- zahrnovalo nerozlišeně jak primární tak sekundární pravidla – nepřehledné
- odpovědnost státu se vyčerpávala povinností reparovat (odčinit vzniklou škodu) – - nezaměřuje se na samotné protiprávní chování, jen na škodu (hodnotová lhostejnost)
- civilněprávní původ – nehodilo se k použití na vztahy mezi státy – politická povaha
změny M společenství po 2. sv. válce:
- význam diplomatické ochrany poklesl – ochrana LP – základní LP patří všem lidem, navíc socialistické a rozvojové státy přijímaly výkon diplomatické ochrany jen nerady (znárodnění majetku)
- častěji předmětem sporů chování států, jímž byla způsobena újma přímo jinému státu, nikoliv jeho občanu (např. Případ Rainbow Warrior – loď, kterou v r. 1985 v novozélandském přístavu zničili agenti francouzských tajných služeb), případy tohoto typu řešil i MSD (Diplomatického a konzulárního personálu USA v Teheránu – 1980, Vojenských a polovojenských činností v Nikaragui a proti ní - 1986)
- újma nejen hmotná ale i nehmotná (čest a důstojnost státu)
- ius cogens – mnohem citelnější následky porušení
- vstup MO do M vztahů – subjektivita – i způsobilost nést M odpovědnost
- objektivní odpovědnost – odpovědnost za škodu, není spjata s protiprávním chováním, ale pouze se škodou (např. nebezpečné činnosti, nezaviněné)
proměna úpravy – Komise pro MP - návrh článků o odpovědnosti za mezinárodně protiprávní chování – částečná kodifikace – přijato jako deklarace VS
podstata: stát odpovídá za své M protiprávní chování – subjektivní (přičitatelné státu) a objektivní prvek (porušení MP závazku) – implicitně pokládá za újmu samo protiprávní chování, také povinnost ukončit M protiprávní chování – aktivuje se vždy, kdežto povinnost odčinit škodu jen tehdy, když škoda skutečně vznikne (v praxi tlak, aby stát přestal s protiprávním jednáním a pak teprve odčinění škody)
neupravuje odpovědnost MO – má být upravena samostatně, stejně tak MP odpovědnost osob jednajících v zájmu státu – podchyceno hlavně ve Statutu Mezinárodního trestního soudu, odškodnění obětí např. V Úmluvě proti mučení

porušení M závazku – objektivní prvek - jeho chování není v souladu s tím, co po něm závazek požaduje; v praxi může nastat situace, kdy stát vědomě poškodí zájem jiného státu a způsobí mu újmu, aniž poruší MP závazek – pak nejde o M protiprávní chovní, ale o tzv. nevlídný akt
posuzování výlučně ve světle MP (ne ospravedlňování VP)
porušení jednáním (komise) i opomenutím (omise) – př. opomenutí ve věci Průlivu Korfu -
- neinformování VB od Albánie existence nebezpečí (miny)
rozdíl mezi závazky, které požadují určité chování (př. závazek bdělosti) a závazky k dosažení určitého výsledku (volnost států při volbě prostředků k dosažení - častější)

přičitatelnost jednání nebo opomenutí státu – státu se přičítá chování jeho orgánů – - všechny osoby, které skutečně vykonávají státní moc (na základě VP i de facto), orgány působící na kterémkoliv stupni horizontální (zák., výk., soudní) i vertikální (federace, obecní, regionální) dělby moci i funkční (policisté, celníci)
federace nebo autonomie – centrální stát se nemůže zprostit své kompetence poukazem na ni, byť je sebeširší
státu se zásadně přičítá i chování jeho orgánů, které překročily své kompetence nebo jednaly v rozporu se služebními předpisy – rozhodující je okolnost, zda daný orgán budil u jiných zdání, že jedná jako státní orgán – odpovědnost státu je pak dána s poukazem na zásadu dobré víry v právních vztazích
státu se zásadně nepřičte chování soukromých osob, jelikož nevykonávají jeho vůli – státu se přičítá chování osob, které efektivně kontroluje – prosté financování nestačí, aby nesl odpovědnost za veškeré závadné chování – Nikaragua vs USA
otázka proměny soukromé osoby v orgán de facto poměrně složitá – MSD ve věci Diplomatického a konzulárního personálu USA v Teheránu (1980) – dodatečné schválení státu se rovná přijetí M odpovědnosti
újmy v souvislosti s občanskou válkou – 2 možné situace:
- zvítězí povstalci – vytvoří vládu – přičítá se jí jak chování povstalců, tak předešlé vlády
- povstalci podlehnou – nebude se přičítat chování povstalců (nemůže odpovídat za chování osob, které efektivně neovládá, které jsou jeho vojenskými protivníky)
MO se přičítá chování její orgánů, včetně chování ultra vires (překročení pravomoci)

škoda (újma)
není nutnou náležitostí M odpovědnosti – újmou je samo protiprávní chování, oprávněn dovolat se odpovědnosti pouze poškozený stát
pojem škody v současném MP zahrnuje újmy materiální i nehmotné (újma na cti bývá pociťována emotivněji než prostá škoda hmotná) – zvratem nález z r. 1923 ve věci Lusitania (potopena německým torpédem)
reparační povinnosti podléhají škody přímé (vztah příčinné souvislosti s M protiprávním chováním) – pokud je kauzální souvislost přerušena – nepřímá škoda – nezpůsobilá k reparaci

postižený (poškozený) subjekt
M protiprávní chování jiného státu zasáhne do jeho práv
stát: okruh postižených závisí na původu a obsahu primární normy (dvoustranná smlouva – - druhá smluvní strana, mnohostranná – ostatní strany – pokud jsou splněny další podmínky)
MO: způsobilost potvrzena rozsudkem ve věci Odčinění škody utrpěné ve službách OSN (vražda hraběte Bernadotteho)
jednotlivec: diplomatická ochrana – tzv. zprostředkovaná škoda, na rozdíl od bezprostřední škody, kterou utrpěl stát sám, nové postavení v souvislosti s ochranou LP

reparace
povinnost reparace - povinnost odčinit škodu způsobenou M protiprávním chováním
tendence včlenit do širší povinnosti nést následky protiprávního chování, případně i strpět sankce – dosud se neustálilo – orientuje se na následky protiprávního chování
formy:
- restituce – uvedení do původního stavu viz Chorzówská továrna – MP ukládá povinnost restituovat všude tam, kde je to možné (výjimka – materiální nemožnost, případ neúměrného zatížení státu – princip spravedlivosti a rozumnosti)
- kompenzace – odškodnění výplatou odpovídající peněžní částky, příp. poskytnutím zboží nebo služeb – ve výši skutečné škody (damnum emergens) + reálně očekávaného ušlého zisku (lucrum cessans)
- satisfakce – přiměřené morální povaze škod: vyjádřením lítostí nebo omluvy, symbolickým aktem (vzdání pocty vlajce), potrestáním konkrétních pachatelů, ubezpečením ze strany odpovědného státu, že v budoucnosti k takovému chováni nedojde, prostým prohlášením protiprávnosti sporného chování M soudcem nebo arbitrem
často dochází ke kombinaci
povinnost reparovat vzniká spolu s M odpovědností v okamžiku M protiprávního jednání (ex lege)

odpovědnost za M zločin a M delikt
M zločin – M protiprávní chování, kterým stát poruší M závazek tak zásadní povahy pro ochranu základních zájmů MS, že je toto společenství jako celek pokládá za zločin
do značné míry korespondují s okruhem uznávaných kogentních pravidel – ne všechny, některé jen povinnost reparace
M delikt – negativní vymezení – každý M protiprávní čin, který není M zločin
Komise od označení zločin nakonec ustoupila (navozuje myšlenku trestní odpovědnosti státu) – konečné znění: určitá závažná (hrubé, soustavné) porušení kogentních norem MP vyvolávají zvláštní právní následky

právní následky MZ:
- povinnost států spolupracovat s cílem ukončit porušování
- žádný stát nesmí uznat situaci, kterou takové porušení vytvořilo
- žádný stát nesmí poskytnout pomoc či podporu směřují k pokračování situace s vědomím, že napomáhá porušování MP
- aktivně legitimovány v odpovědnostním vztahu všechny státy MS
- vzhledem ke kogentnosti primární normy – i odpovědnostní povinnost je kogentní (ujednání o nerealizaci odpovědnosti za M zločin – dohoda v rozporu s kogentní normou)
- nestačí jen reparace vůči přímé oběti, třeba i vůči třetím státům (ty mohou odškodnění poškozeného státu považovat za dostatečnou satisfakci)
- určité důsledky mají sankční povahu

22. Právní následky porušení norem mezinárodního práva – pojem a vývoj

MP odpovědnost
soubor norem, které upravují právní následky mezinárodně protiprávního chování
tyto následky působí k tíži státu, který se dopustil protiprávního chování – pravidla MP odpovědnosti ukládají delikventu k původní povinnosti, kterou porušil (primární pravidlo), dodatečné závazky, které se aktivují až v okamžiku porušení primárního pravidla -
- odpovědnostní pravidla jsou sekundární a mají akcesorickou povahu
právní následky protiprávního chování – obyčejová úprava – kodifikace Komisí pro MP - - Návrh článků o odpovědnosti států
odpovědnostní obecně platná úprava se týká jen subjektů vykonávající veřejnou moc (státy, povstalci)
netýká se však MO – nejsou subjektem obecného MP, následky protiprávního chování nutno stanovit smluvně

vývoj:
klasické MP: na porušitele se hledělo, jako že projevil nezájem o existující úpravu, tímpadem se vyvázala i poškozená strana – oprávnění k volnostnímu jednání
zabránění zániku úpravy - reparace (ne obligatorní) – výše stanovena ujednáním mezi státy nebo v podobě kompromisu – stanovení arbitráží či soudem
takto vznikal nový závazek novační (původní zanikal)
reparace však mohl odmítnout, jak poškozený, tak porušitel
změna až z vývozem kapitálu do ciziny – snaha chránit majetek občanů
19. stol. - normy MP ukládající minimální standard zacházení s cizinci - pokud se poškozenému cizinci nepodařilo sjednat nápravu s využitím prostředků VP (podmínka předchozího vyčerpání vnitrostátních opravných prostředků), byl stát, jehož občanství poškozený cizinec měl (podmínka občanství), oprávněn využít postupu diplomatické ochrany - zmocnění reagovat na porušení MP týkajícího se zacházení s jeho občanem jiným státem tak, že převzal nárok poškozeného občana a napříště jej vymáhal na příslušném státu jako svůj vlastní
po 2. sv. válce - změny v mezinárodním společenství:
- význam diplomatické ochrany poklesl
- mnohem častěji předmětem sporů chování státu, jímž byla způsobena újma přímo jinému státu, nikoli jeho občanu
- rozšíření pojetí škody na veškerou újmu, tj. hmotnou i nehmotnou
- upevňování institutu ius cogens - porušení kogentního pravidla vyvolá pro porušitele jiné, mnohem citelnější následky, než jednání v rozporu s prostým pravidlem dispozitivním
- vstup MO do M vztahů v roli subjektu MP - mají i způsobilost k mezinárodnímu protiprávnímu chování
- objektivní (absolutní) odpovědnost - kvalitativně nový typ odpovědnosti, jež není spjat s protiprávním chováním, ale pouze s újmou, kterou jsou schopny vyvolat některé nebezpečné činnosti MP nezakázané - tj. rozšíření pojmu odpovědnosti
- v MP

21. Kodifikace a progresivní rozvoj MP

současné MP není všeobecně kodifikováno – tj. není sebráno, systematicky uspořádáno a vyhlášeno v kodifikačních instrumentech
od poloviny 19.st. – pokusy o jeho částečnou kodifikaci – neoficiální (vědci a učené společnosti), i oficiální (samotné státy)
úspěchy: kodifikace válečného práva na haagských mírových konferencích 1899,1907, humanitárního práva na ženevských konferencích, leteckého práva na konferenci v Paříži (1919), pracovního práva v rámci MO práce, práva dopravního na konferenci v Barceloně (1921)
po 2. sv. válce: nové uspořádání mezi státy, dekolonizace – vznik nových států, které se nemínily podřídit historicky zformovanému MP, také rozvoj vědy a techniky - optimálním nástrojem M smlouvy

program kodifikace garantovaný VS OSN – čl.13, odst.1a Charty: „posilovat pokrokový rozvoj MP a jeho kodifikaci“
pokrokový rozvoj: normotvorná činnost v oblastech MP, které ještě nebyly upraveny nebo se toto právo v praxi nerozvinulo
kodifikace: přesnější vyjádření a systemizace pravidel, která už existují v praxi, v soudních precedentech a podle vědeckých názorů

60.léta – velký rozvoj kodifikace – scházejí se diplomatické konference, kodifikují důležité oblasti MP (1958 – konference o mořském právu v Ženevě) – vyvrcholení – Úmluva o smluvním právu (Vídeň, 1969)
vzbudilo představu, že M smlouva se stala přímým prostředkem tvorby obecného MP závazného pro všechny státy
souběžně ale začíná jakási krize kodifikace – ve světle dynamiky M vztahů je nehybnost úpravy v M smlouvách nevýhodou (proces přípravy zdlouhavý, mezi schválením návrhu a vstupem v platnost několik let)
okruh stran navíc zůstával překvapivě nízký, třebaže MS měly značný význam a převážně potvrzovaly platné právo (vysvětlení – návrh představuje kompromis, který vlastně neuspokojuje nikoho), nepodařilo se ani vyřešit největší problémy (jaderné zbraně, terorismus, ochrana životního prostředí)
dále se upozorňuje na systematické porušování některých M smluv (nedostatek odpovědnostních závazků pro případ porušení)
početní většina států může přehlasovat vlivnou menšinu, ale skutečné právo se pak rodí v praxi států, které mají moc
to vše vede opět k vytvoření příznivějšího klimatu k obyčejové normotvorbě

OSN pro kodifikaci vybudovala rozsáhlý aparát – klíčové postavení má Komise pro MP (1947) – 34 členů – znalců, ne zástupci států, vysoká vědecká úroveň, ale vyčítána pomalost a určitá konzervativnost; postup zpracování zadaného tématu: zvláštní zpravodaj vypracovává dílčí zprávy diskutované posléze plénem, předběžný návrh článků předkládá státům k připomínkám, po jejich zapracování odevzdá Komise svůj návrh VS

V Evropě nejdynamičtější fórum kodifikace je Rada Evropy – do kodifikačního procesu se zapojuje jak orgán mezivládní spolupráce (Výbor ministrů), tak i orgán složený z národních zákonodárců (Parlamentní shromáždění)

základní metodou kodifikace – metoda konsensu – souhlas daný jak formálně tak neformálně
metoda „balíku“ – požaduje se souhlas všech zúčastněných se všemi dílčími ustanoveními celého návrhu – sice vysoká efektivita, ale časově i jinak náročné

formy kodifikačních projektů
- mnohostranná M smlouva – jedno z hlavních poslání – vyjasnit vztah k obecně závaznému obyčejovému právu a postihnout jeho skutečný obsah
- M smlouva chce obyčejové právo deklarovat (potvrdit)
- nástroj krystalizace obyčejového pravidla (završení obyčejotvorné praxe)
- vůči obyčejovému právu má iniciační účinky (otevírá obyčejotvorný proces – - vytváří nové pravidlo, později vzniká stejnorodá praxe států)
- podobné účinky mohou mít deklarace (slavnostní rezoluce VS OSN) – není z hlediska dopadů na obyčejové právo rozhodující, že nejsou jako takové závazné
- zpráva Komise pro MP – v praxi jen ojediněle
- forma kodexu – jen několikrát (práce na návrhu kodexu zločinů proti míru a bezpečnosti)