LOUPEŽ

– LOUPEŽ – § 234
– objektem je jednak osobní svoboda ve smyslu rozhodování, jednak majetek; objektivní stránka spočívá v použití násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí
– napadeným nemusí být jen vlastník, ale i osoba, která nemá věc ve své moci, ale třeba se jen náhodně postavila pachateli do cesty a bránila mu v loupeži
– věc musí být pro pachatele cizí, jinak jde o vydírání; půjčené peníze jsou pro věřitele cizí, jejich násilné odnětí dlužníkovi by byla loupež
– jde o loupež, jestliže se pachatel pokusil o krádež a k jejímu dokonání použil násilí; naopak o krádež jde, když se pachatel zmocnil cizí věci a po činu se pokusil uchovat si věc i násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí
– čin je dokonán užitím násilí / pohrůžky bezprostředního násilí; není třeba, aby se pachatel věci zmocnil => proto se pokus u loupeže vyskytuje vzácně
– úmysl pachatele se musí vztahovat k násilnému jednání a k tomu, aby se zmocnil cizí věci

– BRANÍ RUKOJMÍ – § 234a
– zvláštní případ vydírání
– objektivní stránka – pachatel se zmocní rukojmí a hrozí, že ho usmrtí anebo mu způsobí újmu na zdraví nebo jinou vážnou újmu
– subjektivní stránka spočívá v přímém úmyslu
– ve vztahu k TČ vydírání podle § 235 je tento TČ speciální, je tedy vyloučen jednočinný souběh