q kogentní (kategorické), jsou typické pro právo veřejné, nepřipouštějí odchylný projev vůle či chování subjektů právního vztahu od pravidla chování. Subjektům stanovují práva a povinnosti (podmíněně či nepodmíněně). př. „x musí být uskutečněno tak a tak“.
q dispozitivní jsou typické pro právo soukromé, umožňují účastníkům právního vztahu určitou volnost v uspořádání vzájemných práv a povinnosti, dohodu. („není-li dohodnuto jinak…“
Podle povahy rozlišujeme právní normy
q blanketové odkazují obecně na jinou normu
q odkazující odkazují na konkrétní odkaz – „legislativní zkratka“ – zákonodárce odkáže na příslušný právní předpis, zbytečně nenarůstá normativní text.
Podle dikce rozlišujeme právní normy
q opravňující (subjekt má právo něco udělat) – „může“
q zavazující (norma subjekt zavazuje aby něco udělal) – „musí“ x „nesmí“ (forma příkazu nebo zákazu).
Normy teleologické (finální) vyjadřují účel, cíl, kterého má být dosaženo. Volba prostředků je zpravidla ponechána adresátovi.
Normy kolizní řeší střet dvou právních řádů (př. právních řádů dvou různých států). Skládají se z tzv.rozsahu (okruh právních otázek – čeho se to týká) a navázání (spojení s příslušným právním řádem v dané otázce). Kolizní normy stanoví, podle kterého právního řádu se má v dané otázce postupovat.
obecné x konkrétní
absolutní /konkrétní povinnosti / x hypotetické
kritérium právní síly!
Kritérium absolutně a relativně chápané právní síly
q Absolutně chápaná právní síla
1. normy primární – zákonné (ÚZ, Z, ZO)
2. normy sekundárné (podzákonné akty) - nařízení vlády, předpisy ministerstev…
q Relativně chápaná právní síla
1. původní
2. odvozené
Žádné komentáře:
Okomentovat