Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

Formy inflace:

1. mírná (plíživá)

- nepřekračuje-li tempo růstu cen tempo výroby (jednociferná)

- roste jak nominální tak i reálný produkt

- kupní síla peněz se nemusí snižovat (roste-li příjem)

2. pádivá (cválající)

- tempo růstu výroby zaostává za tempem růstu cen

- kupní síla peněz klesá (klesá i ochota je držet)

- dvouciferná

3. hyperinflace

- tempo růstu cen nijak nesouvisí s tempem výroby

- ceny zcela nestabilní,růst v řádech 100% a vyšších násobcích ročně

- peníze přestávají plnit své funkce (barter, zahraniční měny)

PŘÍČINY A DŮSLADKY INFLACE

Příčiny inflace:
- kvantitativní teorie peněz: způsobena zvýšením peněz v ekonomice
- mají zdroj jak ze strany S, tak i D, proto rozlišujeme inflaci nabídkovou i poptávkovou

* poptávková inflace
- může být vyvolána, blíží-li se reálný produkt velikosti produktu potenciálního - velikost produkce neodpovídá růstu AD
* nadměrné investiční výdaje
* růst nominálních mezd (rychlejší než růst produktivity práce-S)
* levné úvěry
* snížení daní
* zvýšení vládních výdajů
* importovaná inflace

* nabídková (nákladová) inflace
- může nastat i když je reálný produkt nižší než potenciální
- způsobuje ji růst produkčních nákladů
* zvýšení cen meziproduktů (monomolu, oligopolu)
* růst mezd
* růst cen dovážených surovin, energií


Důsledky inflace:
- zasahuje celou ekonomiku, působí na ekonom. rovnováhu

1. přerozdělovací efekt
- klesá reálná kupní síla (fixních důchodů,mezd,stipendií,úroků ap)
- převyšuje-li inflace úrokovou míru získávají dlužníci, ztrácí věřitelé
- klesá objem úspor
- nepostihuje vlastníky hmotných statků

2. sociální efekt
- snižuje životní úroveň sociálně slabších skupin obyvatelstva

3. ovlivňuje ekonomickou rovnováhu
- pádivá inflace zvyšuje nominální poptávku, reálnou D však snižuje, může způsobit pokles reálného produktu a vyvolat - recesi
- mění strukturu spotřeby
- při pevném měnovém kursu posiluje dovozy, roste převaha S nad D
- při pohyblivém měnovém kursu vede k větším kursovním výkyvům

Podíl bank na tvorbě peněz (na SM):

- banky mohou disponovat po určitou dobu s vklady svých klientů
* část vkladů drží v podobě povinných minimálních rezerv
* část poskytují ve formě úvěrů

1. banka
AKTIVA PASIVA

Rezervy 1O Kč Vklady 100 Kč
Půjčky 90

 vkladatelé mají na účtech stále 100 Kč
 ti, kteří si půjčili mají 9O kč oběživa
 peněžní nabídka je rovna 190 Kč
* drží-li banka jen část vkladů jako rezervy, vytváří tak peníze

2. banka
AKTIVA PASIVA

Rezervy 9 Kč vklady 90 Kč
Půjčky 81 Kč

3. banka
AKTIVA PASIVA

Rezervy 8,10 Kč 81 Kč
Půjčky 72,90 Kč

- Původní vklad = 100 Kč
* půjčka 1.banky = 90 Kč
* půjčka 2.banky = 81 Kč
* půjčka 3.banky = 72,90 Kč

Celková peněžní nabídka = 1000 Kč
* 100 Kč rezerv vytvoří 1000 Kč peněz

Peněžní multiplikátor (1/r):
- určuje množství peněz vytvořené bankami z každé jednotky rezerv
- vyjadřuje míru rezerv = 1/r (poměr rezerv k celkovým vkladům)
* každá koruna rezerv vytváří 1/r peněz
* čím vyšší je rezervní poměr (%PMR), tím menší je peněžní multiplikátor a tím menší je nabídka peněz (SM)
PMR = 10%, 1/r= 1/10, SM= 90 Kč

* čím menší je rezervní poměr, tím větší je peněžní multiplikátor a tím větší je nabídka peněz (SM)
PMR = 2%, 1/r= 1/50, SM= 98 Kč

CENTRÁLNÍ EMISNÍ BANKA

Centrální (emisní/cedulová) banka:
Funkce:
1. emisní (dodává a kontroluje stav oběživa)
2. banka státu
3. správa devizových rezerv - vyhlašuje devizový kurs CZ
4. stabilita cen (měny) - měnová politika
5. regulace a dohled nad bankami
1) emisní fce:
- monopol na vydávání (emisi) bankovek a mincí
* doplňuje, nahrazuje opotřebované, vyměňuje poškozené, padělané pozměněné odebírá bez náhrady
2) banka státu:
- vede účty a provádí peněžní operace pro vládu, stát. orgány a organizace, místní samosprávu
- spravuje státní dluh a (nesmí úvěrovat stát financováním rozpočtových schodků) * zajišťuje emisi stát. cp. (dluhopisů + PP do 1 roku)
3) správa devizových rezerv:
- shromažďuje devizové rezervy o obchoduje s nimi
- prostřednictvím nákupů a prodejů zahraničních měn ovlivňuje devizový kurs domácí měny - měnová stabilita VNĚJŠÍ

4) stabilita cen (dříve:měny) - měnová politika: stabilita VNITŘNÍ
- závislá na vládě v měnové politice je ve V.Británii, Francii, Itálii a Japonsku
- nezávislá na vládě Německo, Švýcarsku, USA a ČR
- reguluje peněžní zásobu prostřednictvím 3 nepřímých nástrojů:
* s plošným působením pro celý bankovní sektor, se stejnými podmínkami pro všechny banky ve státě
1. úrokové sazby
2. povinné minimální rezervy
3. operace na volném trhu

1.) diskontní sazba – 1,75 % (1997/13%, 01/4,0%, 02/2%)
2 T repo sazba – 2,75 % (1997/45%, 01/5,0%, 02/5,0%) – 14. Denní/3.měsíční
 k odčerpání přebytečné likvidity bankám
- vklady od bank uložené u ČNB (na 14 dnů- krátkodobá úroková sazba)
- ČNB úročí variabilní sazbou (max. – americká aukce/objem + sazba 300/100 mil.Kč)
 lombardní sazba - 7,5 % (1997/50%, 01/6,0% 02/4,0%)
ČNB poskytuje bankám likvidní prostředky
- 1 denní úvěr od ČNB bankám
- ČNB úročí lombard. Sazbou (max. mez pro krátkodob. úrok. sazby/min. objem není stanoven)

 diskontní sazba:úroková sazba centrál. banky, za kterou čerpají obchodní banky od ČNB úvěry (ovlivňuje nabídku peněz bank, úrokové sazby)
* mění poptávku obchod. b. po úvěrech od centrální banky
* zvýšení diskontní sazby snižuje poptávku po úvěrech od centrál.b.
2.) povinné minimální rezervy – 2, 0 % (1997/9,5%, 01/2,%)
- povinně vytvářené v % poměru k objemu vkladů u obchod. b. a uložené na účtu ČNB
- zajišťují plynulost mezibank. platebního styku (clearingový účet v zúčtovacím centru ČNB)
v EU se pohybují MR ve výši 1 - 17% depozit obchodních bank
* v Belgii, Dánsku, Švédsku a V.Británii není zavedena povinnost min. rezerv
* v Itálii, Nizozemí, ČR = úročeny
* Francii, SRN, Španělsku = úročeny nejsou

3.) operace na volném trhu
- prováděné formou prodejů či nákupů převážně krátkodobých státních cp.centrální bankou od obchodních bank
* nákup stát.cp.ČNB zvyšuje úvěrovou kapacitu obchodních bank, zvyšuje nabídku peněz
* prodej cp. omezuje nabídku peněz (stažením peněz z oběhu) a snižuje úvěrové možnosti (nabídku peněz) obchodních b.

4.) regulace a dohled
- ČNB reguluje činnost bank pomocí nepřímých nástrojů
* - opatření ČNB, se stanovením limitů některých bankovních operací
a povinností zajistit případná rizika kapitálem:
* kapitálová přiměřenost, pravidla likvidity,
* úvěrové angažovanosti
* opatření obezřetného podnikání
* vydává, mění ruší a odebírá povolení působit jako banka
• dohled: - získávání zpráv a podkladů o hospodaření
- zavádí nucenou správu
- pokutu do výše ... mil. Kč

PODSTATA A FORMY INFLACE

Inflace:
- definována jako růst cenové hladiny v ekonomice
- agregátní ekonomický jev související s:
* hodnotou peněz (míra znehodnocení peněz v přesně stanoveném období)
* množstvím peněz v ekonomice (působí na změnu hladiny cen)
deflace:
- časové období v němž většina cen klesá

Měření inflace:
- pomocí indexu spotřebitelských cen (CPI) (Consumer Price Index)
- vyjadřuje přírustek průměrného ročního indexu spotřebitelských cen (k průměru předchozích 12 měsíců)
- spotřebitelské ceny (životní náklady)
* spotřební koš složený ze souboru vybraných druhů zboží (775 + 12 oddílů),které se významně podílejí na výdajích obyvatelstva
* položky souboru jsou agregovány formou váženého aritmetického průměru cenových indexů, dle významu/podílu výdajů domácností

ROK
1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002

10,0 9,1 8,8 8,5 10,7 2,1 3,9

Systém bank v ČR

1. v likvidaci:
1. AB Banka (5.3.96)
2. První slezská banka ( 24.7. 96)
3. Banka Bohemia (18.7. 94)
4. Kreditní banka Plzeň (1.10.96)

2. bez licence:
1. Bankovní dům Skala ( 31.3. 97)
2. Ekoagrobanka ( 31.5. 97)
3. Evrobanka ( 30.6. 97)

3. konkurzní řízení:
1. Kreditní a průmyslová bank (2.10.95)
2. Česká banka (28.6.96)
3. Realitbanka (18.4.97)

 vychází z principu universálního bankovnictví
 banky provádí klasické bankovní (úvěrové) operace (obchody)
 i investiční obchody (obchody s cennými papíry)

 v r. 1989 působily v ČR - 4 peněžní instituce:
* Státní banka československá, Československá obchodní banka,
* Živnostenská banka a Česká státní spořitelna

 od r.1990-92 získalo licenci 45 nových bank
* od r.91 vzrostl kapitál z 50 na 300 mil.Kč (94/ na 500 mil. Kč)
* k 30.9. 97 mělo bankovní licenci 51 bank (mimo ČNB)
* podpora (stabilizace) bank.sektoru - 200 mld .Kč (1999)

- soustava je dvoustupňová:
1) Centrální (emisní) banka - Česká národní banka (ČNB)
2) komerční banky tuzemské a pobočky zahr. bank

- universální zaměření:
1) komerční banky (obchodní banky)
2) specializované (hypoteční, stavební spořitelny)
- banky se zvláštním režimem:
* v nucené správě
* konkursním řízení
* nucená správa:
- zavádí ČNB pokud nedostatky v činnosti ohrožují stabilitu bank. (je šance na ozdravění banky)
- může být spojeno s omezením či zákazem činností (přijímání vkladů či poskytování úvěrů)
- trvá max. 24 měsíců a zapisuje se v OR
- nevedou-li nápravné činnosti nuceného správce k ozdravění banky, může následovat:
* odnětí povolení působit jako banka * prohlášení konkursu či vyrovnání * odnětí
povolení * likvidace banky

* odnětí povolení působit jako banka:
- použije ČNB jako rychlé opatření v případě, že kapitál banky klesne
pod stanovenou hranici (pod 1/3 aktiv)
- nezahájí činnost do 1 roku, nepřijímá po 6. měsíců vklady, - povolení bylo získáno sdělením nepravdivých údajů

* společné znaky bank:

- všechny b. včetně poboček zahr.b., stejná organizační formu a.s.
- min. kapitál ve výši 500 mil. Kč
- mít povolení od ČNB působit jako banka a to i zahr. pobočky
- úplné seznamy + poboček zahr. bank vede ČNB (pobočkách k nahlédnutí)
- všechny zapsány v Obchodním rejstříku
- všechny podléhají státnímu dozoru ze strany ČNB

- u všech bank má klient pojištěné vklady za těchto předpokladů:
jak FO + PO:
1) vedený v české + zahraniční měně
2) FO: jméno/ příjmení PO: OF/název
3) adresa sídlo
4) dat. narození/rod. číslo IČO



výše náhrady:
* vklad + úroky - závazky do nejvýše. 90 % max.25.000 EUR
= náhrada v českých korunách
 jednoho vkladatele u jedné banky
pojištění vkladů se nově vztahuje na: vklad.knížky, vklad. certifikáty,vklad.listy
 náhradu poskytuje Fond pojištění vkladů (po oznámení ČNB o neschopnosti banky
dostát svým závazkům)
* Fond: zveřejní den vyplácení náhrad a vyplatí do 3 měsíců od oznámení ČNB (vyjímečně může být lhůta prodloužena 2x)

- banky jsou se vzájemně informovat o bonitě a důvěryhodnosti svých klientů
- klient - právo seznámit se s informacemi, které o něm vede příslušná banka- formou
pořízení výpisu (o uvedených skutečnostech za úhradu)

EKONOMICKÉ POJETÍ PENĚZ (funkce a druhy peněz)

Peněžní trh: trh s peněžními prostředky,jedna z částí finančního trhu

Peníze:
- universální zboží, používané k vyjádření cen ostatního zboží, ke zprostředkování koupí a prodejů a provádění různých plateb
- všeobecně přijímaný prostředek směny (tzv. všeobecný ekvivalent“) a platební prostředek

Funkce peněz:
1) měřítko hodnoty
2) všeobecný prostředek směny
3) prostředek k uchování hodnoty (v omezené míře) v podobě úspor či investic

FORMY peněz:
1. komoditní peníze nejdříve, podoba určité komodity-zboží (poději drahého kovu)
2. papírové peníze novější, papírové peníze
3. bankovní (depozitní) peníze, bezhotovostní peníze (quasi peníze)

DRUHY peněz:
1. oběživo (bankovky, mince)  užší pojetí peněz
2. depozita(bankovní, bezhotovostní)

3. PENĚŽNÍ AGRAGÁTY

Peníze v : a) užším pojetí (oběživo a depozita )
b) širším pojetí (tzv. peněžní agregáty)

 užší pojetí - Transakční M1 Peněžní zásoba:
širší pojetí - Quasi peníze M2

* Peněžní zásoba : definována peněžním agregátem M2
- vyjadřované v podobě kumulovaných druhů peněz: M1, M2, případně M3,

* Transakční peníze:
- peníze určené k nákupům a prodejům
- představují primární zdroje
M1: oběživo + vklady na viděnou (též: depozita na požádání, netermínované vklady)
M1 - oběživo (tj. peníze v hotovosti) + netermínované vklady (tj. vklady na běžných
účtech bez výpovědní doby)

* Quasi peníze:
- termínované korunové vklady uložené na účtech s pevnou výpovědní lhůtou u bank
- vklady v cizí měně uložené u bank
M2: oběživo + vklady na viděnou+ termín. vklady + vklady v cizí měně


Peněžní zásoba v zahraničí:

- Druhy peněz s vyššími indexy M: tj. M2, M3, M4, - používaný:

 v USA: M3 + L
M3 = úsporné účty + depozita vlastněná některými institucemi
L = LIKVIDNÍ AKTIVA" tj. krátkodobé cenné papíry min.financí

 V. Británie až agregát L


 SRN má definovaný agregát M3 obdobný s naším M2
M2: = oběživo + vklady na viděnou
+ termín. depozita do 4 roků
+ vklady do 3 měsíců

 Francie M3 = oběživo + vklady na viděnou
+ termín. depozita, úsporné vklady,
+ bankovní dluhopisy+ depozita v cizí měně


Kvantitativní teorie peněz:
- popisuje vztah mezi množstvím peněz (M) v ekonomice a nominální hodnotou výstupu (P * Y)
M = MNOŽSTVÍ PENĚZ
V = RYCHLOST OBRATU PENĚZ
Rovnice směny: M * V = P * Y P = ÚROVEŇ CEN
Y = REÁLNÝ PRODUKT (VE STÁLÝCH CENÁCH)

Množství peněz: M = P * Y/V

- množství peněz je přímo úměrné velikosti nominálního produktu (P*Y)
- nepřímo úměrné rychlosti obratu peněz V
- hodnota peněz je určena množstvím dostupných peněz v ekonomice
- zvýšení množství peněz se odrazí na jedné ze tří dalších veličin:
1) vzroste cenová hladina
2) vzroste množství výstupu
3) poklesne rychlost oběhu (obratu) peněz

1. HISTORICKÉ FORMY PENĚZ

1. HISTORICKÉ FORMY PENĚZ
- vznik peněz spjat s peněžní soustavou (peněž. mechanismem) v jejímž rámci byly peníze používány (formě a funkcích)
1. zlatý standard (standard zlaté mince): do 20. let 20. stol.
2. standard zlatého slitku: od 20.let 20. stol - 1936
3. standard zlaté devizy: -"- "- - 1936
4. standard zlaté rezervy: od 1936 - 70. let 20. stol.
5. zlatý dolarový standard: 1934 - 1971
6. nařízený standard: od 1978 členové MMF nevyjadřují zlaté obsahy svých měn

1) zlatý standard - standard zlaté mince:
[peníze = řec. nomisma, lat. pecunia od "pecus" dobytek]
- peníze: všeobecně uznávaný prostředek směny a platební prostředek
- zbožové (komoditní) peníze nejstarší formou
* starověk používal jako platební prostředek dobytek
* do 1. tisíciletí př.n.l. používány peníze v podobě drahých kovů:
stříbrné pruty, dráty, kotouče s označením váhy a původu (znak a název města)

EGYPT – Zlaté a stříbrné kroužky (6. stol. př.nl.převzat Řecký měnový systém s ražbou mincí)
RECKO: Tabulky, Kotouče, Pruty, ŘIM: Kusy odvážené mědi, )
- mince razili Lýdové již v 8.- 7. stol. (směs zlata a stříbra)
* od 6. stol. př.n.l. raženy mince z ryzího kovu: zlata a stříbra
* přechod k legování (smíchání ryzího kovu s kovem tvrdším)

- ve 13. stol. příliv zlata a zlatých mincí z Byzance do Itálie
* do oběhu se dostávají zlaté mince:
Florencie: floriny Benátky: zechiny Anglie: nobely
Německo: goldguldeny Uhry: dukáty Francie: ecu

- papírové peníze:
- existovaly v Číně již 13. století (pro nedostatek drahých kovů)
- vznik byl spjat se vznikem prvních bank (vytvářených od 13. století v Itálii:
* bankovky:
- vyvinuly se z dlužních úpisů banky a byly kdykoliv směnitelné za zlato (rovnocennými zástupci zlata)
a) banka vydávala bankovku (spec. dlužní úpis) na základě vkladu zlata do banky
b) nebo banka odkupovala obchodní směnky za bankovky
* státovky:
- vydávané státem na krytí státních dluhů, zlatem nekryté a za zlato nesměnitelné
* v 18. stol. Francie (ke krytí stát. dluhu způsobeného fran. revolucí a následujícími válkami- k vyjádření cen
* v Anglii (ke krytí stát. dluhu způsobeného válkami o španělské dědictví, napoleonskými a severoam.- k placení daní)

- měna: označení národní formy peněz (používané pro peněž. soustavy 19. stol. - vznik národního a svět. trhu a osamostatnění národ. peněz)
* používaná měna: zlatá, stříbrná i smíšená
* převládá měna podvojná - bimetalická
* mince: hlavní (kurantní) s neomezenou platební schopností, možností jejich ražby
pomocné, jejich obsah neodpovídá jejich zákonné hodnotě, musely být přijímány jen do určité výše

- v 19. stol přešly téměř všechny Evrop. země na zlatou měnovou soustavu
(monometalickou)
* zlato, jediný všeobecně uznávaný měnový kov
* stříbro, pokles jeho ceny a tím i vytlačení z peněžního oběhu
- zvláštností zlaté měny:
a) zlato se mohlo volně pohybovat přes hranice bez cla, neexistovala žádná omezení, volná ražba mincí
b) zlata měna jednotlivých států byla vyjadřována vůči sobě pouze vahou či ryzostí mincí
* (v 18.stol. zlatou měnu používala jen Anglie, od 19.stol. Německo (1873); Rakousko (1892); Rusko (1895) a USA (1900)
* státy se stříbrnou měnou zůstaly:
Čína,Indie, Mexiko a Jihoamerické státy + kolonie Evrop. států

- Mezinárodní účtování se neprovádělo už převodem mincí či bankovek, ale úvěrními papíry (směnkami , šeky) znějícími na cizí valutu

- v 19. stol. byly uzavírány l. mezinárodní mnohostranné dohody (Latinská, Německá) s cílem:
* stanovit pevné vzájemné poměry (parity) svých měn - dle obsahu
drahého kovu

- v 70.létech 19. stol. - do 1.sv.války přešla většina zemí na standard zlaté mince:
1) volné ražbě zlatých mincí
2) k jejich směnitelnosti za ostatní druhy peněz (bankovky a zlato)
3) k volnému dovozu a vývozu zlata


2) standard zlatého slitku:
- po 1. světové válce, jako důsledek odlivu zlata z Evropských zemí
* zaveden v některých zemích: ( Anglie a Francie)
* umožňoval směnitelnost bankovek za zlato v podobě slitků (váha slitku á 12 kg Au)


3) standard zlaté devizy:
- většina zemí přešla na druhou formu, standard zlaté devizy:
- umožňoval směnitelnost národních měn za devizy, které byly směnitelné za zlato


4) zlatý dolarový standard:
- Hospodářská krize v 1929-33 ukončila snahy po obnovení zlatého standardu
* do roku 1936 přestaly postupně všechny země vázat svou měnu na AU
* specifický vývoj v USA, kde byl v r. 1934 zaveden modifikovaný systém standardu zlatého slitku
* umožňoval směnitelnost USD za zlato, pouze pro zahraniční měnové instituce (centrální banky),za 35 USD = 1 trojská unce zlata (31,1g)


5) standard zaté rezervy:
- rušení povinného krytí bankovek drahým kovem
- majitelé neměly právo vyměňovat bankovky za drahý kov
a) emise bankovek kryta zlatem jen do výše stanoveného %
b) nebo bankovky do určité výše nemusely být kryty zlatem vůbec, nad určitý objem musely bát kryty buď 100 % či částečně

6) nařízený standard:
- emitované peníze nejsou přímo vázány na monetární kov (zlato)
- peníze nemají žádnou vnitřní hodnotu, jen kupní sílu, která s často mění
- mají nucený oběh a musí být všeobecně přijímány jako platební prostředek

PSYCHOLOGIE PROŽÍVÁNÍ A JEDNÁNÍ CO BY BYLO, KDYBY LIDÉ NEPROŽÍVALI?

Emoce. Emoce. Emoce. To se to řekne, abych napsal pět stran o emocích, když vůbec nevím, jak mám začít. No, su teď pěkně naštvaný, ale přece tady nebudu ventilovat něco negativního, když bych mohl nakazit ty, co budou tuhle práci po mně číst. Teď musím napsat důležitou věc: má nálada byla ještě před pár minutami velice dobrá, a tím, že mě napadlo začít jinak, než jsem začal, začal jsem přesně tak, jak jsem začal. Původně s nadhledem, ale rozčílil jsem se při tom. S tím je konec. TEĎ. A už mám dobrou náladu, v radiu hrají krásnou písničku, která se navíc líbí dobrodinci Kubovi. Má nálada je dobrá, a navíc neustále se zlepšující. Tohoto skvělého rozpoložení musím využít k napsání této nesmírně zajímavé a snad taky zábavné práce. Mimoto jsem si už stačil uvědomit, že se nemusím tlačit ve frontě na počítač, protože onen dobrodinec mě vzal k sobě na koleje, kde můžu psát úplně, ale úplně v klidu. Teď jsem mu dal přečíst, co jsem právě napsal - a on mě utvrdil v tom, že budu-li pokračovat tímto stylem, nebude problém potřebných pět stránek zaplnit. Ptám se, jestli to ale má cenu, takhle bezprostředně psát - Kuba neví. Ale já ano. Ještě nikdy jsem takhle psát nezkoušel, a všechno se přeci musí zkusit. Teď drobná pauza, nic mě nenapadá. Ale to se určitě spraví, budu-li chvíli přemýšlet, něco mě přece napadnout musí. Jo, mám hlad, a tak sním veliký rohlík, který jsem koupil dopoledne spolu s ledňáčke... ...co to kecám, to přece není důležité... Rohlík byl dobrý. Nevím, proč, ale musím konstatovat zvýšený počet kláves, do nichž se netrefím a musím to pak po sobě opravovat. No nic, to se stává, může to být způsobeno třeba tím, že se teď více soustředím na obsah svého vědomí než na klávesy. Tato práce ale nemá být o vědomí, nýbrž o prožívání. A to není totéž. Součástí našeho vědomí jsou samozřejmě i suchá fakta, která na naše prožívání nemají velký vliv - s přimhouřením oka ho lze zanedbat - a pro větší přehlednost bych to dokonce udělal. Drtivou většinu informací, jež přijímáme ze svého okolí (pozn.: pán, zpívající v radiu má rád, když svítí Slunce - a to já taky) taky nějakým způsobem prožíváme. Tady Kuba by vědomí a prožívání skoro ztotožnil - teď mu říkám, že to sem o něm píšu - on to tedy upřesňuje v tom smyslu, že je třeba dávat si na základní pojmy pozor.

Naši vyučující na nich přece budou bazírovat - a to je správně.

Konec extempore, zbytek práce píšu druhý den (včera jsem toho nebyl schopen). Úvod, jenž jsem takto vytvořil, nesmažu, ale ponechám jako náznak bohatosti lidského života, která sahá do neuvěřitelných detailů a která je umožněna právě naším prožíváním.
Nejprve se tedy podívejme na důležité pojmy. Nejprve prožívání – podíváme-li se do knihy pana Nakonečného Encyklopedie obecné psychologie, zjistíme, že výše uvedené pojetí prožívání není až tak od věci. Podle ní je vztah vědomí a prožívání obtížně vyjádřitelný, přitom je v ní podle mého názoru vyjádřen velice dobře: „Podněty zpracovávané jako senzorická data jsou v mozku integrovány a transformovány v subjektivní zážitek.“ Tento subjektivní zážitek je dále označen jako prožívání. Dalším důležitým pojmem jsou emoce. Ty jsou charakterizovány jako zvláštní modalita prožívání, prožitky sui generis, jež ani nelze definovat. Dále je uvedeno několik významů, v nichž pojem emoce bývá používán. Pro vytvoření aspoň přibližné (i když nevyčerpávající) definice použijme tvrzení, že emoce je mentální stav, který vyjadřuje vztah k nějakému objektu. Je charakterizován cítěním a provázen fyziologickými projevy.
Jaký je tedy vztah emocí k prožívání? Pokud jsou emoce jen jednou z jeho modalit, jaké jsou pak ty ostatní modality? Asi to budou na prvním místě všechny kognitivní procesy, a mezi nimi bych podtrhl význam myšlení. Dále je nutno se zmínit o vůli, bez níž by asi činnost jedince druhu Homo sapiens pozbyla jednoho ze svých klíčových znaků, a to kontinuity, a o motivaci, jež s vůlí bezprostředně souvisí. Pokud se ovšem budeme bavit o prožívání v užším smyslu slova, pak je možno ho s emocemi téměř ztotožnit, neboť právě ony jsou přítomny spolu s každou další modalitou prožívání, a prožívání mohou rozhodujícím způsobem určovat. Navíc již sám český výraz prožívání má jasný emocionální náboj – když něco prožíváme, tak to vlastně pociťujeme (prociťujeme, cítíme).

Spolupracovníci jsou rovněž významným faktorem ovlivňujícím pracovní spokojenost.

Spolupracovníci jsou pro pracovníka obvykle zdrojem mnoha podnětů. Organizace práce bývá velmi často spíše zdrojem pracovní nespokojenosti, přičemž tomu tak bývá zejména proto, že ji pracovníci nahlížejí jako vnější a změnám pocházejícím z jejich iniciativy nepřístupnou.

Fyzické podmínky práce bývají zdrojem nespokojenosti především tam, kde výrobní proces či užívaná technologie vyžadují takové fyzikální parametry prostředí, které jsou vzhledem k pracovníkům nepříznivé až škodlivé.

Úroveň sociální péče bývala v minulosti alternativně dobře či špatně hodnocena pracovníky v různých podnicích. Obecně byla obvykle pociťována spíše spokojenost s úrovní sociální péče. Současné společenské změny však v řadě případů vedli ke snížení rozsahu i kvality pracovníkům poskytované sociální péče zejména v soukromých podnicích. To může vést ke zvýšení celkové míry jejich pracovní nespokojenosti.

Optimální situaci v tomto směru představuje mírná spokojenost, v některých případech zdravá nespokojenost. Že je stále co zlepšovat i v oblasti využití psychologie v podnikové praxi, ukazují např. zkušenosti z podniků, které v posledních letech - většinou pod tlakem trhu - začali při vzdělávání a tréninku svých řídících pracovníků, obchodníků a pod. spolupracovat s kvalitními psychologii práce. Ocenění této spolupráce ze strany podniků je pozitivní, soc. i ekonomicky přínosné bývá především tam, kde se jedná o trvalé a cílevědomé uplatňování psychologie v práci řídících pracovníků a specialistů i po skončení přímého působení psychologů v podniku.

Obsah a charakter práce ovlivňují úroveň pracovní spokojenosti lidí ve značné míře.

Pozitivní podoba bývá obvyklá v profesích,které dávají pracovníkovi větší prostor pro seberealizaci, tvůrčíuplatnění a pro sebeprosazení. Jde především o tvůrčí a řídícíprofese.

Mzdové ohodnocení pracovníka patří mezi významné zdroje pracovní spokojenosti, zejména pak v její spíše nepříjemné podobě. Často zde přitom nehraje roli sama výše mzdy, ale mzdové relace mezi spolupracovníky. Vztahy mezi vykonávanou prací a odměnou za práci nemají v našich podmínkách podobu přímé úměrnosti. Bude však velmi obtížné tuto skutečnost změnit neboť současná ekonomická situace k tomu sama osobě nestačí a vedoucí pracovníci se dosud nenaučili vyšší nároky na pracovníky v tomto směru ani formulovat, ani prosazovat ve výkonu práce.

Pracovní perspektivy bývaly obvykle v rámci výzkumu pracovní spokojenosti pociťovány většinou pracovníků jako omezené. Současná doba a změny, které ve společnosti probíhají vytvořili pro uplatnění jednotlivců větší prostor, současně však lidem ubyly některé základní jistoty, takže zvýšila i mírná rizika. Za těchto okolností se dá předpokládat, že mnozí lidé nebudou považovat neohraničené pracovní perspektivy za výhodné a pozitivně ovlivňující pracovní spokojenost. Vedoucí pracovník ovlivňuje spokojenost řízených pracovníků obvykle ve značné míře. Stylem své řídící práce a svou autoritou se výrazně podílí na převažujícím sociálním klimatu na daném pracovišti. Nepříznivě ho obvykle ovlivňuje různými formami autokratického jednání, nerozhodností, hrubostí, nedůsledností a pod. Pozitivně se na úrovni pracovní spokojenosti jednotlivců i pracovních kolektivů podepisuje svou náročností, rozhodností, spravedlností, a pod.

Svou pracovní činnost lidé vykonávají v určitém, zcela konkrétním pracovním zařízení.

K vyjádření této skutečnosti se užívá různých pojmů, které ji z různého úhlu pohledu blíže specifikují. Uvádějí se obvykle:povolání, zaměstnání, pracovní funkce a profese. Povolání nebo zaměstnání se obvykle chápe jako určitý hospodářský nebo společenský znak občana, který se zjišťuje a eviduje u obyvatelstva různých zemí. Povoláním se rozumí počáteční nebo základní pracovní odbornost člověka, zaměstnáním jeho současné nebo poslední zařazení. Pracovní funkce vymezuje konkrétní zařazení pracovníka v organizační struktuře pracovišť podniku. Obvykle se rozlišují pracovní funkce obecnější povahy(technolog nebo projektant) a ty, které jsou specifické pro daný tip podniku(sládek nebo revírník). Profese pak představuje určitý speciální úsek pracovní činnosti, druh pracovní činnosti, který vyžaduje specifickou přípravu a zahrnuje konkrétní soubor nezbytných vědomostí, dovedností a specializovaných činností.

K výkonu profese přistupuje pracovník vždy nějak připraven, vybaven. Přiměřenost tohoto vybavení ve vztahu k požadavkům pracovní činnosti, kterou vykonává nebo má vykonávat, vyjadřuje nejlépe jeho pracovní způsobilost. Porovnáme-li specifickou způsobilost určitého člověka vzhledem k vymezenému souboru činností, můžeme obvykle zjistit míru souladu mezi požadavky profese a požadavky pracovníka. Soulad mezi člověkem a prací je základní podmínkou jeho reální úspěšnosti v daném pracovním zařazení. Určuje ho jak celková pracovní způsobilost jednotlivce, tak i jeho další složky.

Pracovní způsobilost tvoří:

1.fyzická způsobilost,resp.zdravotní stav pracovníka.

2.psychická způsobilost pracovníka

3.odborná způsobilost daného jedince

4.morální a občanská bezúhonnost člověka.

Fyzickou způsobilost pracovníka posuzuje obvykle lékař na základě porovnání fyzické zdatnosti a celkového zdravotní stavu jedince s fyzickými nároky práce a jejími požadavky na zdravotní stav. Psychická způsobilost člověka může být rovněž posouvána či hodnocena z klinického hlediska, a to jako míra jeho duševního zdraví. I nedostatečné duševní zdraví limituje člověku jeho pracovní uplatnění. Psychická způsobilost z hlediska psychologie práce bývá chápána poněkud jinak, a to jako způsobilost člověka pro výkon určitého pracovních činností či profesí. Posuzování psychické způsobilosti lidí v podmínkách hospodářské praxe je záležitosti psychologů práce, kteří přitom užívají psychodiagnostických metod, které jsou konstruovány tak, aby umožňovali postihnout značnou složitost psychického vybavení jedince, které zahrnuje schopnosti a v jejím rámci i dovednosti, dále pak motivační a charakterové vlastnosti osobnosti, hodnoty a postoje pracovníka, jeho temperamentové vlastnosti, odolnost vůči neuropsychické zátěži a pod.

Pro objektivní vztah člověka a práce má rozhodující význam míra souladu mezi nároky vykonané práce a individuálními předpoklady pracovníků, které jsou v různě komplexní podobě vyjádřeny v jejich pracovní způsobilosti, kvalifikaci či kompetenci. Při zkoumání úrovně pracovní spokojenosti pracovníků bývá obvykle pozornost věnována následujícím skutečnostem, jež se na její kvalitě v různé míře podílejí zpravidla v závislosti na profesi a pracovním zařazení, jakož i na individuálních charakteristikách každého pracovníka.

Nejčastěji bývají uváděny:
obsah a charakter práce
mzdové ohodnocení
pracovní perspektivy
vedoucí pracovník
spolupracovníci
organizace práce
fyzické podmínky práce
úroveň sociální péče.

Psychologie řízení technologických podniků

Dynamický rozvoj průmyslu na přelomu 19. a 20. století vedl v pracovním procesu ke vzniku mnoha dosud neznámým problémům, které zahrnovaly množství nových vzájemně propojených aspektů - včetně aspektů psychologických. Ukazovalo se jako nezbytné obohatit laickou zkušenost podnikatelů přístupem založeným na ovládání teoretických základů věd o člověku, mimo jiné i psychologie. Koncem 19. století se také objevují první studie lidské práce. K průkopníkům v tomto směru patří inženýr F.W.Taylor zakladatel tzv."vědeckého řízení", který formuloval čtyři základní doporučení ke zvýšení výkonnosti průmyslových podniků:

1.zavedení technicky,resp.technologicky zdůvodněných pracovních operací včetně jejich normativního zabezpečování (vytvoření a uplatnění norem spotřeby času).

2.vybírat pro každou práci optimálně kvalifikované pracovníky, které je nezbytné pro jejich pracovní činnost připravit odpovídajícím výcvikem a školením.

3.věnovat maximální pozornost organizačnímu zabezpečení práce.

4.dbát na optimální dělbu práce i odpovědnosti mezi vedením a výkonnými pracovníky.

To podstatné a nové v Taylorových názorech je zvýrazněná role a význam člověka v oblasti práce.

"Taylorismus" byl sice v průběhu let podrobován značné kritice vedené z různých pozic, nesporný je však přínos jím formulovaných zásad pro racionální organizaci práce i uplatnění psychologie v hospodářské praxi. Práce je svou povahou složitá, komplexní lidská činnost,jejíž výsledky závisí na podmínkách, za kterých probíhá.Tyto podmínky jsou jednak vnitřní(subjektivní,osobnostní), jednak vnější(objektivní,ekonomické,technické,sociálně-psychologické). Psychologie práce se rozvíjí na základě konkrétních potřeb a požadavků hospodářské praxe. Představuje tedy speciální psychologickou disciplínu, která zkoumá zákonitosti psychické regulace pracovní činnosti a možnosti využití těchto zákonitostí ve společenské praxi. Mezi různými činnostmi člověka má právě práce nejvážnější místo. Pracovní činnost je zpravidla činností cílevědomou, činností, která člověku umožňuje přetvářet prostředí ve kterém žije, mění podmínky vlastní existence a vytváří nové společenské hodnoty. Pracovní činnost je současně významným faktorem vývoje osobnosti člověka. Rozsáhlý soubor problém, které řeší psychologie práce, představuje rozbor pracovní činnosti a identifikaci psychologických charakteristik jednotlivých profesí jako východisko stanovení nároků a požadavků, kterým musí pracovník odpovídat, má-li podávat efektivní pracovní výkon. Tento okruh problémů je možné vymezit vztahem člověk-práce. Mezi člověkem-pracovníkem a předmětem jeho práce figuruje ještě nástroj, který se tak stává podstatnou součástí pracovní situace. Jeho technická úroveň významným způsobem ovlivňuje nejen produktivitu práce a její výsledky, ale i míru zapojení jednotlivých fyzických a psychických funkcí člověka v pracovním procesu a tím i druh a stupeň nároku na pracovníka.Z této charakteristiky vyplívá, že další okruh problémů, jimiž se zabývá psychologie práce představuje vztah člověk-nástroj, resp.stroj či technologické zařízení. Většina pracovních činností je zpravidla možná pouze za předpokladu dokonalé organizace práce, rozmanitých forem koordinace jednotlivých, na sebe navazujících pracovních příležitostí a kooperace zúčastněných lidí-pracovníků. Pouze za tohoto předpokladu je myslitelná maximalizace efektivnosti lidského úsilí. Z této charakteristiky lidské práce přirozeně vyplývá další okruh problémů psychologie práce, které je možno vyčlenit vztahem člověk-člověk, resp.lidé.